Básník v báglu
Albatros 2005, edice Romana
UKÁZKA: Ve vlaku se poprvé všechny tři v klidu sklonily nad plánem své trasy. „Je to Máchova cesta, holky,” prohlásila Fany téměř velebně. „I v mapě to píšou. V srpnu 1833 tudy Karel Hynek Mácha šel až do Krkonoš. Na Sněžku. Všechno pěšky.” „Ježíši, nechceš doufám říct, že se taky potáhnem až do Krkonoš,” vyjevila se Simča. „Na Sněžce jsem už byla. Lanovkou. Jít pěšky do Krkonoš a na Sněžku jako ten tvůj šílenec, nestihla bych se vrátit ani do Vánoc. A ve škole bych pak musela opakovat nejen pololetí, ale rovnou celej ročník.” „Neboj, zatím jdeme jen do Doks k naší bábrlince,” odsekla Fany přezíravě. „Ale schválně si přečtěte, jak to měl Mácha naplánovaný,” a strčila holkám pod nos svůj sešit plný poznámek a výpisků. Díl první plánu cesty do Krkonošů z Prahy „Hele, vyšel v úterý jako my,” všimla si Nikol. „Teda, Fany, ty pečlivko! Z Prahy ráno ve čtyry hodiny dne 20. srpna 1833…" „Ve čtyři ráno! On vyšel ve čtyři ráno, jo? Já omdlím,” vyjekla Simča a dělala, že se kácí na Nikol, které tím pádem vyrazila z ruky láhev s vodou. „Co cvokatíš! Radši Fany poděkuj, že jsme vyjely až v osm. Víš, jaký ji to muselo stát přemáhání, aby se po Máchovi ve všem neopičila? …přes Líbeň, Prosík, okolo Střížkova, přes Ďáblice, okolo Bakoměřic do Líbeznice, odtuď po silnici přes Labe na Štěpánském přívoze až do Mělníka. Tam se zdržíme do dvanácti hodin…" „Hele, Fany, on tu píše, že se v Mělníku zdržej na oběd. A co my? Taky bych si něco dala. Třeba přírodní kuřecí řízek s hranolkama a zeleninovým nebem,” zasnila se Simča. „Ráno na nádraží jsi měla lávovou klobásu, tak kušuj.” „…Odtuď k Svatému Jánu na kopci, tam zustaneme skoro do třech hodin. Odtuď na Vysokou přes nový Kokořín do zřícenin starého Kokořína, v jehož sklepích nám bude přenocovati. (Zde nocleh i večeře.)" „Ukaž?” zaujalo to Nikol, „on spal na Kokoříně? To by nemuselo bejt marný.” „Na to zapomeň,” otřásla se Simča a pokračovala: ,,Středa. Dne 21. Ráno ve čtyry hodiny…" „Dál nečtu,” zaklapla Simča sešit. „Na mě je to příliš šílený.” „Šílený?” urazila se Fany. ,,Chápete, jak je úžasný, že půjdeme v Máchových stopách?” „Nechápu, co je na tom úžasnýho,” odsekla Simča, která se stále ještě nemohla smířit s faktem, že včera čerstvě nalakované nehty u nohou musí skrývat v nedůstojných botaskách. „Mácha tenhle kraj miloval,” nedala se Fany zviklat ve svém nadšení. „Já miluju jahody se šlehačkou,” pokrčila Nikol rameny. „A já Jakuba Krobáčka ze 3. A,” zasnila se Simča. „Ale princ na bílém koni by byl lepší,” zakřenila se. „To by bylo moc jednoduchý,” namítla Fany a znovu zalistovala
v zápisníku, aby jim vznešeně zarecitovala: „Teda uznávám, že tohle je na mě vážně moc složitý,” odbyla Simča slova básníka pečlivě pěstěnou rukou. „Já radši zůstanu u Krobáčka. Slohy mu prej sice moc nejdou, ale zato je dobrej ve fotbale. Uměl ten tvůj Mácha vůbec kopnout do míče, co?” „To nevím,” zarazila se Fany. „Ale když chtěl, ušel denně padesát nebo i šedesát kilometrů. Rád lezl na kopce, z kterých měl výhled do krajiny, a navštěvoval zříceniny hradů.” „Zříceniny,” odfrkla Simča. „Tam žádnýho prince nepotkám. A Krobáčka taky ne. Ten odjel s rodičema do Chorvatska.” „Prince ne, ale barona třeba jo,” pokoušela se Simču nalákat Nikol. „Po revoluci spoustu hradů vraceli původním majitelům v restituci. Třeba některýho na nádvoří potkáš a uděláš na něj dojem.” „Bez natočených vlasů?” vzdychla Simča. „To sotva.”
RECENZE: Po stopách Karla Hynka Máchy Od knihy, která se prezentuje druhou půlí názvu a redakční charakteristikou jako prázdninový příběh, v němž nadto role hlavních postav hrají tři gymnazistky, očekáváme trochu zábavy a trochu dobrodružnosti: tedy četbu pro dospívající dívky koncipovanou k prvoplánové recepci. U zrodu prózy Ivony Březinové BÁSNÍK V BÁGLU (Albatros, Praha 2005, ilustrace Petra Cífková) ovšem stál nápad "schovat" do prózy s dívčí hrdinkou díl naučnosti a díl didaxe a navíc oživit děj zaktualizovaným milostným příběhem, napsaným básníkem skrytým v titulu. V knížce o dívkách, putujících v létě po Čechách a hledajících vysněné prince, čtenář mimoděk vstřebává informace o Karlu Hynku Máchovi, jehož pěší cestu kokořínskými lesy s odbočkami na zříceniny hradů až k Máchovu jezeru realizují hrdinky o něco pohodlněji než autor Máje, ale s podobně bohatými prožitky, dojmy a okouzlením. Fany, jedna ze tří kamarádek, totiž zcela "neškolně" propadla Máchovu dílu, a tak iniciovala a připravila cestu, jejíž podrobná mapka celou knihu uvádí, a své zaujetí se snaží vnuknout i svému okolí. Jistou strohost informačních pasáží o autorovi a jeho životě i díle Březinová odlehčuje tu humorem (posluchači průvodcovského výkladu o ději prózy Cikáni "se ztrácejí v těch složitých příbuzenských vztazích"), tu milostným náznakem (při hledání místa otcovraždy potkávají dívky zajímavého mladého muže), ale především postmoderními vložkami, jimiž Fany romantický děj Máje "přepisuje" do podoby příběhu reflektujícího s nesentimentálním nadhledem současnost. S Karlem Hynkem Máchou nakonec hlavní hrdinka doputovala k lásce. Její princ sice nebyl z pohádky, ale přivydělával si předváděním historického šermu na hradech a zámcích. Stejně jako jeho kamarádi, s nimiž trojice děvčat zdárně překonala fyzické strázně cesty i občasné dětské strachy z bouřky nebo ze strašidel, byl kavalírský, odvážný, silný, tedy skoro pohádkový. Jako chytrý pohádkový hrdina došel štěstí tak, že našel zašifrovaně udané místo schůzky s Fany: bývalé krupařství v Praze, kde rodina Karla Hynka Máchy kdysi bydlela. Nepotřeboval k tomu magické bytosti ani kouzelné předměty, stačilo mu umět používat moderní nekouzelné pomůcky - literární slovníky a encyklopedie. Literárně-naučná linie textu spolu s prázdninově oddechovou linií v knize Ivony Březinové koexistuje v rovnováze, k níž autorka dospěla přiměřeným dávkováním poučení, morality, napínavosti, zábavnosti a zamilovanosti. Rozšíření základní dějové složky o fiktivní příběh současné Jarmily (Hynka, Viléma) zvětšuje možnosti interpretace. Ironie a parodický tón tohoto "příběhu v příběhu" ovšem znejasňuje odpověď na otázku, zda recipient plně pochopí smysl deseti vsuvek v jejich návaznosti na pretext a zda obsah nového textu je s to přivézt ho ke čtení Máchy s porozuměním nebo k žádoucí etické úvaze o lásce, zradě a pomstě. Autorská strategie tak nabízí jednoduchou i náročnější recepci: tou první se autorka nepodbízí, k té druhé vede čtenáře vlídně a s vtipem. Naděžda Sieglová : Po stopách Karla Hynka Máchy. In: Ladění č. 4, Brno 2005, s.11-12.
RECENZE: ..."Básník v báglu Ivony Březinové (1964), jež má na svém kontě několik desítek knih. Je nositelkou řady cen, v roce 2004 byla její knížka Začarovaná třída zapsána na Čestnou listinu IBBY, dětští čtenáři ji pasovali na Rytířku krásného slova. Svou tvorbu věnuje jak nejmenším, tak teenagerům. Velmi často vědomě a cíleně zpracovává nějaký závažný společenský problémj (o trilogii Holky na vodítku jsme už v ČJL psali). Její poslední kniha je adresována čtenářkám od 13 let. Jestliže jsme se zmiňovali u Gaardera, že nezapře svou původní profesi, u Březinové to platí dvojnásob. Ve srovnání s předešlými dvěma hodnocenými knihami vyznívá její příběh víc jako oddechové čtení, a přesto jsme na konci obohaceni o spoustu faktů. Tři kamarádky - šestnáctileté gymnazistky - se o prázdninách vydají k Máchovu jezeru. Není to však obyčejný výlet. Fany, vůdkyně výpravy, cestu naplánovala tak, aby šly přesně po stopách jejího milovaného básníka. Děvčata mají od začátku přesně rozdělené úlohy: černovalasá Fany miluje literaturu a Máchu zvlášť, jednou možná "bude psát scénáře a pak všechno režírovat"; zrzavá dlouhonohá Nikol neudělá ani krok bez kamery a - bez žvýkačky, chtěla by být kameramankou; trochu jednodušší blonďatá Simča touží stát se herečkou. Hned na počátku své cesty děvčata potkají čtveřici sympatických kluků, k nimž časem přibudou ještě dva, a z máchovského putování kokořínskými lesy a přes zříceniny hradů se vyloupne báječný týden plný zábavy i prázdninových lásek. Vedle sedmnácti kapitol o veselém, rozjásaném mládí a úryvků z Máchových knih paralelně čteme v devíti vedlejších kapitolkách temný příběh, jenž na motivy Máje napsala Fany a po částech jej nechává v bílých obálkách tu pod kamenem, tu ve skalní štěrbině. Březinová je vskutku důsledná, takže na předsádce knihy najdeme i přesnou mapku cesty našich hrdinek, dokonce s popisem dopravy, a během čtení se dozvíme o Máchovi víc než v hodině češtiny věnované tomuto velikánovi české literatury 19. století. Přesto se citlivější čtenář nemůže zbavit pocitu přílišné "vykonstruovanosti" syžetu. Březinová je akademicky přesná a popisná, ale buďme spravedliví - dialogy mezi mladými protagonisty zvládá bravurně. Pokud by se našlo byť jen několik zájemců, kteří by při četbě dostali chuť (jako se to stalo mně) vydat se ve stopách našich hrdinek, respektive K.H. Máchy, a jiní si dokonce zapamatovali alespoň část faktů o tomto básníkovi, pak knížka přináší mnohem víc než jen požitek ze čtení. Dalo by se z ní čerpat i v hodinách literatury. Šárka Šímová: Knihy z Albatrosu. In: Český jazyk a literatura č.4,
Volné pokračování knihy: Blonďatá Kerolajn » Třetí volně navazující díl - Báro, nebreč » Čtvrtý volně navazující díl - Bojíš se, Margito? » Pátý volně navazující díl - Blázniví donkichoti » |
